Nemoci psů - Virové choroby

Vzteklina (Rabies, Lyssa)

Vzteklina je akutní virové onemocnění CNS teplomilných živočichů přenosné na člověka. Projevuje se změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, paralýzami a končí letálně.

Koncem 19. století Louis Pasteur prokázal původce z mozku uhynulého zvířete, rozpracoval intracerebrální způsob intoxikace a položil základy pro antirabickou imunizaci

Původce: neurotropní virus patřící do čeledi Rabdoviridae.Odolává nízkým teplotám (např. při 10 až – 25°C několik měsíců), varem se virus okamžitě ničí, UV záření zvyšuje inaktivaci viru.

Podle ekologické klasifikace viru vztekliny rozeznáváme:
   - urbálnní vzteklinu (městskou) s výskytem u domácích masožravců měst a venkova
   - salvatickou vzteklinu vyskytující se u volně žijících zvířat

Přenos: per kutis po pokousání a kontaminací rány slinami, ojediněle per os aerogenně.Virus se šíří po periferních nervech až do CNS, ve slinných žlázách se virus množí a slinami při kousnutí se infikují rány.
Inkubační doba: 3 – 8 týdnů, někdy i několik měsíců
Klinické příznaky: podle poškození částí CNS pak tomu odpovídají klinické příznaky.Podle charakteru převládajících klinických příznaků rozlišujeme dvě formy:

1) zuřivou – u této formy rozlišujeme tři stadia
prodromální stadium – trvá 2 – 3 dny jsou pozorovány změny v chování a temperamentu. Agresivní psi jsou přítulní a naopak. Je pozorovaná apatie, fotofobie, nepřirozené pohyby, požírá nestravitelné předměty. Dochází k ochrnutí hltanu a s tím souvisí polykací potíže a výtok slin, oční pupily jsou rozšířené nereagují na zdroj světla, třetí víčko je vyhřezlé. Tělesná teplota je mírně zvýšená
excitační stadium – trvá 3 dny. Objevuje se výrazný neklid až agresivita, napadá vše živé. Záchvaty zuřivosti jsou vystřídané depresí. V důsledku ochrnutí hrtanu a hlasivek vydává nepřirozené zvuky ve vysoké tónině. Jazyk vyčnívá z tlamy s mohutným slintáním. Teplota je zvýšená na 40 – 40,5°C
paralytické stadium – trvá 3 – 5 dní, paralýza začíná na hlavě a šíji, přechází na pánevní končetiny a celé tělo. Teplota klesá pod fyziologickou normu. Smrt nastává ochrnutím dýchacího centra.

2) tichou – tady chybí excitační stadium, prodromální příznaky agresivity přechází do stadia paralytického.
Diagnostika: na základě
  - anamnestických údajů
  - klinického vyšetření – posouzení pupilárního reflexu na osvit
  - laboratorního vyšetření – otisk z rohovky oka a vyšetření imunofluores cencí
  - histologické vyšetření mozku s průkazem Babes-Negriho tělísek
  - biologický pokus na tkáňových kulturách
Terapie: se neprovádí
Prevence a profylaxe: protinákazová opatření směřující k tlumení přírodních zdrojů a preventivní očkování proti vzteklině domácích masožravců.
Na území ČR se provádí imunizace lišek ve formě návnad živou vakcínou z atenuovaného viru.
Pro imunizaci domácích masožravců a hospodářských zvířat se používají tkáňové inaktivované vakcíny monovalentní. Pro psy se častěji používají polyvalentní vakcíny. Vakcinace se provádí 1x ročně.

Infekční žloutenka psů (Hepatitis contagiosa canis, HCC, Rubarthova choroba)

Jde o nakažlivé horečnaté onemocnění psovitých šelem, provázené funkčními poruchami jater, poruchami zraku a průjmy. Onemocnění postihuje psy ve stáří 1-2 roků, ale také dospělé.
Původce: Adenovirus, virus je odolný nízkým teplotám, teploty nad 60°C virus ničí
Přenos: perorálně, aerogenně
Virus přechází do mandlí a mízních uzlin hlavových, do krevního oběhu se dostává 4 – 8 den po infekci (virémie). Virus je distribuován do všech orgánů. 4 – 5 den po infekci vzniká protilátková odpověď.
Inkubační doba: 4 – 7 dní
Klinické příznaky: bývají velmi rozmanité. Průběh choroby může být:
perakutní – úhyn během několika hodin, bez klinických příznaků. Úhyn je způsoben selháním krevního oběhu, endotoxemií.
akutní – teplota zvýšená na 39,4 – 41,1°C, zvracení, průjem s následnou dehydratací. Častým klinickým příznakem je zánět hrtanu, mandle jsou zvětšené, překrvené. Zánět průdušek, kašel. U 20% zjišťujeme žloutenku. V pravém podžebří prokazujeme zvětšená játra a bolestivost. Ojediněle se setkáváme s poruchou CNS – deprese, křeče až koma. Také dochází k zánětu rohovky, výtoku a zvýšení nitroočního tlaku. lehký – apatie, nechutenství, průjem
Diagnostika: je nezbytná   - anamnéza
  - klinické vyšetření
  - laboratorní vyšetření – biochemické (z krve) – bilirubin
  - hladina NH3 ( z moče) proteinurie, albuminourie
  - sérologické – ELISA test vazba komplementu
  - histologické – biopsie jater
Léčba:
  - specifická – hyperimunní sérum ( na počátku nemoci)
  - symptomatická – aplikace infúzních roztoků
  - úprava elektrolytové rovnováhy
  - antibiotická clona
Prevence a profylaxe: pasivní přenos protilátek od matky kolostrální cestou zajišťuje chráněnost štěňat do 14 – 16 týdne. Aktivní imunizace je zajištěna monovalentními, nebo polyvalentními vakcínami. Postup při vakcinaci štěňat stejný jako u psinky.

Koronavirový průjem psů (Coronavirosis canum)

Jde o nakažlivé průjmové onemocnění mladých psů.
Původce: koronavirus, izolován byl v roce 1971 v Německu, virus je termostabilní, při teplotě 70°C vydrží několik let. Nejvnímavější jsou štěňata ve věku 6-9 týdnů
Přenos: orální cestou, kontaminovaným krmivem, vodou, předměty, výkaly nemocného zvířete
Inkubační doba: 1 – 4 dny
Klinické příznaky jsou rozmanité. Nekomplikované infekce psů probíhají jako relativně mírné onemocnění se spontánním uzdravením. Dochází k apatii, nechuti příjmu potravy, zvracení. Charakteristickým příznakem je kašovitý až vodnatý průjem s příměsí hlenu a krve. Teplota se mírně zvýší. Průběh onemocnění se zhorší přidružením patogenní střevní bakteriální infekcí a dehydratací organizmu.
Diagnostika: založena na
  - anamnestických údajích
  - klinickém vyšetření
  - imunofluorescenční průkaz viru
  - sérologickém vyšetření
Léčba: - symptomatická (hladovka, rehydratace, protiprůjmová léčba)
Prevence a profylaxe: - nedoporučuje se vakcinace

Psinka (Febris canum contagiosa, FCC)

Nejznámější infekční onemocnění psů a kožešinových zvířat. charakterizované katarálním zánětem sliznic dýchacího a zažívacího ústrojí, též změnami kůže a nervovém aparátu.

Poslední psinková epidemie proběhla na našem území v roce 1990 – 1993. Při současné vakcinaci proti psince je výskyt poměrně vzácný.


Původce: Paramyxovirus je odolný na chlad a sucho. Teploty 50 – 60°C ničí virus za 30 minut

Přenos:
  aerogenně – kapénkovou infekcí,
  perorálně – infikovanou potravou,
  transplacentárně – nakažení v době březosti Nejvyšší výskyt je zaznamenán u štěňat ve stáří 3 – 6 měsíců tj. v období, kdy vymizely kolostrální protilátky. Onemocnění se nevyhne ani starším psům. Při kapénkové infekci se virus šíří na řasinkový epitel horních cest dýchacích, po 24 hodinách přechází do příslušných mízních uzlin, dále pak do mandlí a bronchiálních mízních uzlin. Po dvou dnech přechází do sleziny a mezenteriálních mízních uzlin. Následuje virémie a virus napadá epiteliální buňky a CNS. V průběhu nemoci se může uplatnit sekundární bakteriální infekce. Inkubační doba: 5 – 7 dní někdy až 14 dní
Klinické příznaky: jsou velmi pestré v závislosti na virulenci viru, stáří zvířete, imunologické odolnosti, stresových stavech. Lehká forma psinky postihuje dýchací aparát s oboustranným výtokem hlenovitého až purulentního výtoku z nosu, kašel a dušnost. Zánět spojivek s hlenovitým výtokem. Zvýšená teplota, apatie, snížený příjem krmiva. Na méně osrstěných místech se vytváří exanthem s tvorbou světležlutých strupů. Virus s tropizmem ke kůži může vyvolat hyperkeratozu čenichu a prstních polštářků tj. nemoc tvrdých tlapek, tvoří se trhliny, které vedou k bolestivému pohybu a kulhání.
Těžká forma psinky, onemocnění začíná jako lehká forma, později dochází k zánětu plic. Přidávají se příznaky apatie, deprese, nechutenství, zvracení, vodnatý až krvavý průjem, dehydratace organizmu. U jedné třetiny nemocných se objevují nervové příznaky, které jsou závislé na poškození mozkových center, například křeče, ataxie, parézy, paralýza. Při poškození center smyslových orgánů například ztráta čichu, slepota.
Diagnostika: podle - klinického vyšetření
- laboratorního – hematologické vyšetření – trombocytopemie
- sérologického – nepřímá fluorescence ELISA test
- histologického – cytoplasmatické inkluze z mozku a lymfatické tkáně
Léčba:
specifická – hyperimunní sérum – na počátku nemoci,
symptomatická – antibiotika – na potlačení sekundární infekce, rehydratační terapie, protizánětlivá terapie.
Prevence a profylaxe: štěňata po narození jsou pasivně chráněna protilátkami získanými od matky do 6 – 10 týdnů. S aktivní imunizací u štěňat začínáme mezi 6 – 12 týdnem stáří, revakcinaci provádíme za 2 – 4 týdny. U dospělých psů se provádí aktivní imunizace po 1 roce vakcínou monovalentní, nebo polyvalentní.

Chřipka psů a koček (Influenza canum et felis)

Infekce respiračního aparátu psů a koček
Původce: onemocnění patří do čeledi Orthomyxovirus patří sem tři rody viru Influenza A, B, C. Jsou zjišťovány případy přenosu viru lidské chřipky na psy a kočky, opačný přenos nebyl zaznamenán.
Přenos: inhalační cestou
Inkubační doba: 4 – 5 dní
Klinické příznaky: zvýšená teplota, zánět spojivek s výtokem, serózní výtok z nosu
Diagnostika: vyšetření virologické a sérologické

Parvovirové onemocnění psů (Parvovirus canum)

Akutní vysoce nakažlivé onemocnění mladých psů s postižením hlavně tenkého střeva, kostní dřeně, lymfoidní tkáně i myokardu.
Původce: parvovirus pravděpodobně se jedná, že virus vznikl mutacemi viru panleukopenie koček. K viru je vnímavá většina psovitých šelem.
Přenos: hlavně perorálně, virus se pomnoží ve faryngeální lymfoidní tkáni případně v buňkách Payerových plaků střev. Po namnožení viru vzniká virémie. Virus napadá další buňky myokardu, erytrocyty, krypta tenkého střeva, buňky kostní dřeně a lymfoidní tkáně.
Inkubační doba: 3 – 7 dní
Klinické příznaky: parvoviroza se objevuje ve dvou formách:
myokardiální forma Tato forma hlavně probíhala v 80. letech, kdy toto onemocnění probíhalo jako epizootie. U štěňat do 8 týdne probíhá toto onemocnění perakutně s rychlým úhynem. Úhyn nastává v důsledku selhání činnosti srdeční. U starších štěňat má toto onemocnění mírnější průběh s příznaky dyspnoe, kašle, tachykardie.
Intestinální forma -epitel střevních kryp jejuna a ilea je zasažen 4 – 5 den po infekci. Působením viru se zvyšuje propustnost sliznice střeva, čímž dochází k úporným průjmům s příměsí krve a současně ke zvracení s příměsí hlenu, krve a žluče. Brzy se projevuje dehydratace a porucha acidobazické rovnováhy. Teplota vystupuje na 39,5°. Bakteriální sepse střevního původu bývá nejčastější komplikací parvovirózy.
Diagnostika: vychází z anamnézy klinických příznaků, laboratorního vyšetření – sérologické (HIT) a virologické
Terapie:
- symptomatická – rehydratace,
- protiprůjmová léčba
- antibiotika, - antiemetika
- specifická – aplikace imunoglobulinů
Prevence a profylaxe:
- štěně dostává po narození protilátky laktogenní cestou
- štěňata vakcinovat v 6 – 9 týdnech
- vakcinovat monovalentní nebo polyvalentní vakcínou

Převzato z odborné literatury


PředchozíObsahDalší