Leonberger

Země původu: Německo

Použití: Hlídací, doprovodný a rodinný pes

Zařazení: Skupina 2  Molosoidní
               Sekce 2.2 Horský pes bez pracovní zkoušky
               Standard č. 145 ze dne 20.09.2002

Krátký historický přehled: Koncem třicátých, začátkem čtyřicátých let 19. století zkřížil Heinrich Essig ( radní města Leonberg u Stuttgartu ) černobílou  novofundlandskou fenu s tzv.  psem Barrym z kláštera Svatého Bernarda. Později přikřížil dodatečně pyrenejského horského psa. Výsledkem byli velmi velcí psi s dlouhou bílou srstí. Cíl pana Essiga byl vyšlechtit psa podobného lvu. Lev je v městském znaku města Leonberg. Ti první,  skuteční  Leonbergeři byli narozeni roku 1846. Tak se spojily všechny vynikající vlastnosti použitých ras.

Za krátkou dobu bylo hodně psů prodáno do celého světa. Koncem 19 století byl leonberger především v Baden  Württembersku držen jako selský pes. Leonbergera proslavily jeho hlídací a tažné schopnosti. V obou světových válkách a i v poválečné nouzi leonbergerů dramaticky ubylo. V dnešní době je leonberger především rodinný pes, který se dokázal přizpůsobit naší moderní době.

Celkový vzhled: Leonberger je velmi velký, silný, svalnatý, ale přesto elegantní pes. Vyznačuje se harmonickou stavbou těla a sebevědomým klidem při živém temperamentu. Především pes je silný a mohutný.

Proporce: Výška v kohoutku je s délkou těla v poměru 9 : 10. Hloubka hrudníku dosahuje 50 % kohoutkové výšky.

Chování a charakter: Jako rodinný pes je leonberger v dnešních podmínkách příjemným partnerem, který se může bez problémů brát všude s sebou. Vyznačuje se především velikou láskou k dětem. Není plachý ani agresivní. Ve všech životních situacích je leonberger jako doprovodný pes příjemným, poslušným a nebojácným kamarádem. K jeho charakterovým vlastnostem patří především:

Hlava: Hlava je v celku více hlubší než širší, více protáhlá než mohutná. Poměr nosní partie a mozkovny je 1 : 1. Pokožka přiléhající, žádné čelní záhyby.

Stop: dostatečně vyjádřen

Čenich: jasně černá nosní houba, čenich nikdy ne špičatý, hřbet nosu rovnoměrně široký, spíše mírně klenutý než prohloubený.

Pysky: černé, přilehlé. Koutek tlamy uzavřený.

Chrup: silný, s perfektním pravidelným nůžkovým skusem. Zuby horní čelisti přesahují bez jakékoli mezery zuby spodní čelisti. Zuby stojí v čelisti svisle. Leonberger má 42 zdravých zubů podle zubního vzorce. Chybění M3 se toleruje. Klešťový skus je povolen.

Líce: nejsou silně vyvinuty.

Oči: světle až tmavě hnědé, středně velké, oválné. Oči nejsou zapadlé ani vypouklé, přiměřeně od sebe vzdálené. Víčka přiléhají, neodhalují spojivku. Bělmo není zarudlé.

Uši: převislé, středně velké, vysoce ale nepříliš vzadu nasazené, přiléhající, masité.

Krk: mírně klenutý, více dlouhý jak podsaditý, bez převislé kůže nebo laloku.

Stavba těla:
Kohoutek: výrazný zvláště u psů.

Záda: pevná, rovná, široká.

Bederní partie: široká, silná, svalnatá.

Záď: široká, spíše dlouhá, s mírným zaoblením, nepřestavěná, plynule přecházející do kořene ocasu.

Hrudní koš: široký, hluboký k lokti, oválný a nikoli sudovitý.

Břicho: jen lehce vtažené.

Končetiny: velmi silné, zvláště u psů.

Ocas: velmi bohatě osrstěný, nesený zpola spuštěný, také v pohybu jen lehce stočen nejlépe ne nad prodlouženou linií hřbetu.

Končetiny:
Hrudní končetiny: rovné, paralelně postavené, avšak ne úzce.

Lopatky: dlouhé, šikmo uložené, tvořící s ramenem výrazný úhel, dobře osvalené.

Lokty: přiléhající.

Nadprstí: silná, pevná, z čela rovná a ze strany svisle postavená.

Tlapky: rovně postavené, ani vybočené ani vbočené, oblé, prsty uzavřené, dobře klenuté, polštářky černé.

Pánevní končetiny: ze zadního pohledu paralelní, nepříliš úzce postavené, tlapy a hlezna ani vybočená ani vbočená.

Pánev: šikmo položená.

Stehna: dlouhá, šikmo položená, dobře osvalená, společně s lýtkem tvoří výrazný úhel.

Hlezna: silná, výrazně zaúhlená.

Tlapky: rovně postavené, kulaté až oválné, prsty klenuté, polštářky černé.

Chůze a pohyb: rovnoměrný, plynulý pohyb, v pohybu výrazný záběr končetin a plynulý posun těla. Chody plynulé a přímočaré.

Srst: kvalitou středně jemná až hrubá, dostatečně dlouhá, přiléhající, nikdy se nerozděluje pěšinkou, i přes hustou podsadu ještě znatelná stavba těla, rovná, nebo lehce zvlněná srst, která je ještě povolená. Na krku a hrudi tvoří srst zvláště u psů bohatou hřívu. Praporce na hrudních i pánevních končetinách vykazují bohaté osrstění.

Barva: Lví žlutá, červená, červenohnědá, ještě také barvy pískové ( plavě žlutá a krémová ) a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou, černé uhlování přípustné. Černá však nesmí určovat základní barvu psa ( nesmí převažovat ). Zesvětlení základní barvy na vlajce ocasu, hřívě a praporcích končetin nesmí být příliš výrazné, aby nebyla porušena harmonie zvířete. Malá bílá skvrna na hrudi a bílá srst na prstech se toleruje.

Výška v kohoutku: psi 72 až 80 cm, žádaná střední míra je 76 - 78 cm.  Feny 65 až 75 cm, žádaná střední míra je 70 - 72 cm.

Vady: Každé odchýlení z uvedených bodů je nedostatkem a považuje se za vadu. Při hodnocení je nutno zohlednit, do jaké míry je odchylka závažná a hrozí poškození chovu ( chování, typ, harmonie, pohyb).

Vylučující vady: