O podřízenosti, právech, ale i povinnostech

Skutečně nechci zatěžovat naše členy osobními problémy. Chci ale ukázat členům, čeho se chovatelé mohou od některých funkcionářů, některých chovatelských klubů nadít. O tom, jak se nerespektuje rozhodnutí nadřízeného orgánu, o uražené ješitnosti, o zvůli z titulu moci.

O kauze Celesta bylo již psáno ve Zpravodaji MSKCHPL, kompletní dokumenty jsou na našich stránkách: http://leon.namiste.cz/alex/ v minulých aktualitách a názor protistrany na stránkách http://www.leonberger.cz/. O tom, která strana je schopna předložit důkazy a odborné posudky a naopak, která strana se mýlí nebo snad i lže, si čtenář udělá jistě bez problémů závěr sám. O tom ale tento můj příspěvek není. Spíš bych se rád soustředil na strukturu kynologických organizací, jejich systém nadřízenosti a podřízenosti. Také na to, co by kdo měl plnit a dodržovat. Nejnižším, ale ve své podstatě nejdůležitějším článkem je sám chovatel. Ten dosud de facto musí být sdružován v klubu, pokud chce chovat jedince s průkazy původu. Jeho situace se pravděpodobně změní od 1.1.2010. Od tohoto data totiž vstoupí v platnost změna „Zápisního řádu“ ČMKU. Tato změna obsahuje následující větu:

Chovatelské kluby poskytují chovatelský servis pro chovatele, musí ale umožnit chov i nečlenům klubu za podmínek platných pro chov příslušného plemene. Klub musí písemně vymezit smluvní podmínky s chovateli - nečleny. Potom možná teprve budou muset kluby o své členy bojovat a na druhé straně bude členství v klubu jakousi prestižní záležitostí. Dosud tomu tak není a některé kluby situace zneužívají, diktují si nesmyslné omezující podmínky apod.

Dalším stupněm je tedy chovatelský klub. Sdružuje zájemce o chov a přátele určitého plemene. Vydává svoje klubové normativy a člen je povinen tyto normativy dodržovat. V opačném případě se vystavuje nebezpečí určitých sankcí, v krajním případě i vyloučení.

Třetím stupněm je náš nejvyšší kynologický orgán a to ČMKU. Zastřešuje chovatelské kluby , hájí zájmy kynologů a je jediným zástupcem České republiky v mezinárodní kynologické organizaci FCI. ČMKU také vydává své normativy, které jsou závazné pro své členy, tedy chovatelské kluby. Také ČMKU má ve svých normativech uvedeny druhy sankcí za nedodržování stanovených povinností.

Čtvrtým a posledním stupněm je již zmiňovaná mezinárodní organizace FCI, která má znovu podobný systém podřízenosti a případných sankcí pro své členy.

Vidíme, že systém je jasný, podřízenost je daná. Podívejme se podrobněji na povinnosti klubu vůči ČMKU. Tento náš nejvyšší orgán má dva své základní dokumenty. Jsou to především Stanovy a Zápisní řád. Citujme ze stanov a bodu č. 4, Povinnosti členů: Uznávat závaznost usnesení a rozhodnutí orgánů ČMKU. Také je dobré si připomenout ze Zápisního řádu ČMKU, z bodu III/2: Pokud existuje více klubů pro jedno plemeno, musí si vzájemně respektovat své chovné jedince.

Nyní jsme dospěli k bodu, kde je příhodné si připomenout jeden citát: Je něco shnilého ve státě dánském. Proč tento citát? Co jiného říci na postoj klubu, který na jedné straně postupuje s maximální tvrdostí vůči „neposlušným členům“ a zaštiťuje se práv údajným porušováním klubových normativů a tento stejný klub veřejně na svých stránkách prohlašuje, že se nehodlá řídit rozhodnutím nadřízeného orgánu, cituji: KCHL sděluje, že fenu Celesta Najmurská cesta považuje nadále za nechovnou, stejně jako její případné potomky

Můžeme tedy tuto větu hned porovnat s dopisem od předsednictva ČMKU, adresovaný mé osobě, cituji: Vaše fena je chovná, pokud byla na bonitaci chovnou uznána.

Na závěr ještě jednu citaci ze stanov ČMKU: Pozastavit členství člena ČMKU může Předsednictvo ČMKU pro hrubé nebo opětovné porušení členských povinností nebo pokud člen přes písemnou výstrahu jedná v rozporu s posláním, činností a zájmy ČMKU.

Řekl bych, že riskovat třeba zastavení vydávání průkazů původu pro členy takového klubu, je již dost velký hazard.

J. Zeman


PředchozíObsahDalší